Sunday, July 24, 2016

Mých 5 náhodných běžecký tipů


Dnešek bych označila jako jeden z těch dnů, kdy jsem se konečně odhodlala udělat věci, které mi poslední týdny leží v hlavě. V troubě se mi peče vánočka, koukám na filmy, které mi už dlouho leží v dokumentech a které pořád odkládám na později, kroužkuju si na mapě místa, kde se v Budapešti najíst, překonala strach ze zabloudění a  vyzkoušela novou běžeckou trasu a konečně taky píšu článek, který mi už v hlavě pár dní leží! Tipů na běhání má každý spoustu. Ať už ten co běhá 20 let nebo ten, kdo začal před týdnem. A nemyslím si, že by v tom prvním případě byly rady nějak výrazně lepší. Zkušenost je sice fajn, ale začátky jsou vždycky něco jiného. Proto je asi jasné, že žádná sebelepší rada  z běhání neudělá něco lehkého a bezbolestného. Běhání by se vlastně dalo nazvat honem za drobnostmi, které to občas trochu zpříjemní. A každý má ty svoje. I já.

  • Kšiltovka. Jak je tahle maličkost geniální jsem objevila až tenhle rok a od té doby už bez ní nevybíhám. Když svítí sluníčko, krásně to stíní očím (a s brýlemi běhat nemám ani trochu ráda), když prší, tak se naopak nemsuíte bát, že se utopíte. Navíc to skvěle drží vlasy. (protože neívm jak vy, ale předělávat si culík každých 10 minut je neskutečná otrava) Plus neznám lepší způsob, jak překonat strach z toho, že potkáte někoho, koho nechcete. 
  • Střídat vzdálenosti a mít poprvé běžecký plán je taková ošemetná věc. Najednu stranu mě motivuje, že to opravdu funguje a moje rychlost se chtě nechtě opravdu navyšuje, na stranu druhou intervaly jsou fakt hnus a pokud se mi nepodaří dodržet plán, radost z toho tak uplně nemám #perfekcionista. Ano, můžu si dokola opakovat, že nejde o život a že bude líp, ale dokud jsem běhala jen tak, podle toho jak se mi chtělo, tohle jsem neřešila. Ale i přes to všechno mi přijde, že díky těmhle chvilkovým nenávistem k běhání si užívám těch chvil, kdy si můžu běžet jak rychle chci a jak dlouho chci. A možná i proto teď běhám častěji než kdy dřív.
  • "Když nemůžeš, přidej." Tohle Zátopkovo heslo se teď objevuje všude a je v něm podle mě mnohem víc, než se na první pohled zdá. Není nic horšího, než když jste sotva vyběhli a už si v hlavě opakujete, že nemůžete a modlíte se, ať o brzo skončí. Pokud tuhle myšlenku z hlavy neodstraníte, veřte, že to bude horší a horší a proto nezbývá nic jiného, než najít si svůj způsob jak tenhle krizový bod překonat. U mě funguje zamyslet se nad technikou. Když mi dojdou síly tak se začínám hrbit, hůř dýchat a běžím v křeči, že vypadám jako bych měla záchvat. Jakmile se ale vzpamatuju, narovnám se, přestanu nohy za sebou jen tak vláčet a zhluboka se nadechnu, najednou bez nějakého úsilí automaticky zrychlím a běží mi to tak nějak "samo". A najednou je zas celý svět krásný a růžový. (minimálně do další krize)
  • Běh pro radost tak trochu souvisí s 2. bodem. Nikdy jsem tenhle výraz moc nechápala. Proč nemůže být pro radost každý běh? Od doby, co si každý běh měřím a tudíž mám tendenci porovnávat, jak mi to šlo před měsícem a jak mi to jde teď, je to všechno takové složitější. Každý rád sleduje, jak se zlepšuje, ale ten opačný případ nedodává zrovna potřebnou motivaci. A proto se snažím vždycky jednou začas jít běhat jen tak. Bez očekávání, bez měřících přístrojů, bez předem promyšlené trasy bez strachu se v půlce zastavit a chvilku se projít a běžet zkrátka jen tak. Pro radost.
  • S čím ještě tak trochu bojuju, je moje snaha přestat nadávat na ostatní. V zimě a pokud prší tak je to paráda. Nikde ani živáčka. Jakmile je ale hezké počasí, připadám si jak cholerický chlap za volantem. V mé vysněné realitě by mi totiž měl každý uhybat už s minutovým předstihem, psi by měli být na vodítku a děti nejlépe taky. Ale bohužel, většinou je to právě běžec, co probíhá bahnem, aby se pes neušpinil, ten kterého ohodí cyklista projíždějící okolo louží a na koho maminky nadávaj, že vyděsil jejich ratolesti. Ačkoli si stojím za tím, že jsem klidný člověk a běhání je zčásti důvodem proč, občas mám slzy na krajíčku. A jsou to slzy vzteku... Ale snažím se. Snažím se, protože vím, že to nejsou schválnosti a za to, že už nemám sil si můžu jen já sama. 
A co nejvíce pomáhá Vám? 

5 comments:

  1. miluju tvoje clanky ohledne behani! chtela jsem se te zeptat, jestli nemas nahodou nejaky tip/radu jak se dostat zpatky do behani?
    zacala jsem behat tak 4x tydne v breznu kdy jsem bydlela jeste v edinburgh a milovala jsem kazdou chvilku. ted uz 2. mesicem jsem zpatky doma v cechach (na malem meste a mezi kopcema, takze moc moznosti na behani tu neni) a proste..je to hrozna otrava a i 4 kilaky mi prijdou nekonecny.
    a dost me to stve, hlavne pri predstave ze jeste pred 3 mesicema jsem ubehla 10 kilaku uplne v pohode, uzivala si to a ted..no des, bes a hruza:D
    dekuju a tesim se na dalsi (behaci) clanky:) Xx

    ReplyDelete
    Replies
    1. jsem moc ráa, že se Ti líbí! a vím, že prostředí dělá hodně a zrovna v Edinburghu běhat bych taky brala!! Ale určitě se k tommu dokážeš najít lásku i tady. I ke kopcům! Můžeš zkusit najít si běhacího parťáka, pak to vždycky rychleji uteče.. Zaregistrovat se na nějaký závod, aby tě to na začátcích donutilo jít běhat. Stáhnout si oblíbenou hudbu, sledovat motivační sociální sítě a najít si lidi se stejným koníčkem :)

      Delete
  2. Kámo me likey <3 ty si pro to běhání jsi byla narozena!!

    ReplyDelete
  3. ja by som veľmi rada začala znova behávať, len tu na okolí je to prostredie riadne stereotypné, je teplo, skoro vstávať chce veľa premáhania sa a moja kondícia je momentálne na bode mrazu. :D ale tak hádam, že nájdem nejaké dôvody, ako sa nakopnúť, lebo vždy ma behanie bavilo, keď som sa do toho dostala a za ten dobrý pocit po behu to vlastne stojí! :D :)

    ReplyDelete
  4. Skvělý článek! :) Já neběhám, takže nemám moc s čím porovnávat, ale stále doufám, že se to změní a já sama budu moc psát články s tipy na běhání :)

    GIVEAWAYAnother Dominika

    ReplyDelete