Tuesday, June 21, 2016

Jak si běhám II



Počítala jsem si, jak dlouho už to je, co jsem šla poprvé dobrovolně běhat. A už je to přes 6 let! A to se mi zdá jako ukrutně dlouhá doba, asi nejdelší, co jsem vydržela něco dělat. Ano, musím tam započítat i několik měsíčních pauz a běžeckých krizí, ale v podstatě za celou tu dobu jsem věděla, že není s běháním konec. Byly chvíle, kdy mě to bavilo víc a kdy zase míň a tolikrát jsem si v hlavě říkala, že tohle teda ne, už nikdy víc.. Proč to sakra dělám?  Kromě spousty radosti přinesl tenhle půlrok i asi největší množství puchýřů za celý můj život. I po těch 6ti letech běhání bolet nepřestalo a nejednou si řikám, proč vlastně se tak týrám. Jsou dny, kdy mě to nebaví a hned po vyběhnutí už se těšim domu až dám nohy nahoru. A asi je to normální.


Můj půlrok běhání v kostce
  • Půlmaraton v dubnu byl takovy přelomový bod. Letos jsem si totiž na rozdíl do toho předloňského přikázala, nevykašlat se na to a trochu na něj natrénovat. Nebyl to ani takový problém. Nevím proč, ale běhání v zimě mi totiž vyhovuje víc, navíc čím více stresu přibývalo ve škole, tím jsem radší utíkala ven. Žádný konkrétní plán jsem neměla a běhala poměrně málo, většinou 2-3x do týdne kolem 10-15km, většinou pořád stejným tempem, občas (občas=velmi zřídka) kopečky. No i tak jsem si ale před závodem připapadala docela ve formě, počasí vyšlo krásně a mně se běželo lépe, než jsem čekala a doběhla jsem v čase 1:42. A že mě ani nohy pořádně nebolely,je znamení, že jsem do toho nedala všechno! 
  • Maraton? běžet maraton je jedna zvěcí, kterou mám na svém "bucket listu" už dlouho a po půlmaratonu jsem měla nemalou chuť se přihlásit. A že tomu moc nechybělo. Rozum ale zvítězil a protože pražský maraton byl zrovna v jednom z nejstresovějších víkendů druhého semestru, jsem si řekla, že ne. A zpětně jsem docela ráda. Vím, že jednou maraton běžet chci, ale myslím, že na něj ještě nemám. I kdybych ho měla přežít fyzicky, psychicky by mě asi poznamenal. Zatím radši ne - 4 hodiny jsou pořád ještě 4 hodiny.
  • Kombinovat běhání se školou na druhou stranu bylo občas dost zajímavé. Většinou jsem chodívala běhat v pauzách mezi školou, což často znamenalo, že jsem stihla popadnout dech až ve škole, každou středu na příkald na histologii, kde jsem se pak marně snažila neusnout při zkoumání řasinek. Nadruhou stranu vědět, že vás tlačí čas je správný stres na udržení rychlejšího tempa. Nemluvě o stresu před zkouškama, kdy se běhá jedna báseň! 
  • Běhej lesy Karlštejn tuhle sobotu byl zase úplně jiný zážitek. Byl to sice můj (za poměrně dlouhou běžeckou kariéru) teprve 3. závod, ale i tak se s půlmaratonem srovnat nedá. Už jen to, že lidí je zde 10x míň a po silnici se běží tak kilometr maximálně. Co ale hlavně přidá nejvíc, je to prostředí. Když běžíte krpál na jehož konci stojí Karlštejn, je přece jen trochu větší motivace. Navíc Český kras, vůně lesa a především lom Velká Amerika je něco, co i z toho mornýho kopce udělá krásný zážitek na cleý život. (ale pohled na lom jsem si přece jen vychutnala víc cestou tam, pěkně z kopce, než zpátky z posledních sil do kopce). Tak či onak, bylo to krásný, bolelo to a i přesto, že jsem si to jela hlavně užít a boty v bahně zrovna neobstály, jsem překvapila sebe sama a skončila 13. mezi ženami na 19km. 
  • Nepřestávám žasnout nad tím running boomem co ovládl česko za poslední rok. Na jednu stranu jsem ráda, ale na druhou jít běhat například v pondělí večer je tak trochu jeden velký průvod parkem a soutěž o nejlepší běžecké vybavení.



A co jsou moje velké plány a cíle do budoucna?

  • Mým njevětším, nevím nakolik reálným cílem, je dát půlmaraton pod 1:40. V říjnu (jestli se mi povede někoho přesvědčit, aby jel semnou) bych chtěla jet na amsterdamský. Protože Amsterdam chci vidět tak jako tak a zaběhnout si tak půlmaraton je tak trochu sen A příští rok snad i nějaká další zahraniční města. třeba Řím, Berlín, Paříž, Londýn.... 
  • Někdy snad i ten maraton, ale půlka mi prozatím bohatě stačí.
  • Konečně se začít zase pořádně protahovat.. protože za poslední půlrok jsem se stala tak ohebnou jako poleno a je jen otázka času, než si něco natrhnu, natáhnu a všechny moje plány vyjdou vniveč.
  • Zrychlit! To je můj největší cíl, A je mi jasné, že s mým momentálním režimem to nepůjde. Že budu muset trochu vypadnout ze svý "pohodový zony" a konečně ty kopce, fartleky apod začít běhat pravidelně.
  • Už před rokem jsem přemýšlela nad tím, jestli se nezapsat do atletického oddílu. Jasně, že na běhání miluju především to, že záleží jen na mě kdy, kam a kolik poběžím, ale zároveň mi přijde, že abych se posunula zase nějak dál, potřebovala bych trošku režim, nějaký plán. Zároveň jsem si uvědomila, že ačkoli neznám méně soutěživého člověka než jsem já, ty závody mi vždy přinesou tu největší motivaci a radost z toho co dělám.
  •  Konečně si pořídim pořádný ponožky, protože na ty krvavý puchýře už se nedá opravdu koukat :D 


7 comments:

  1. Ty jseš <3 Do amstru spolu jjjjjjjj :----------)

    ReplyDelete
  2. Skvelé ! Ja mám takisto veľmi rada behanie a najradšej mám, keď vybehnem ráno :)
    my blog : THE COLORFUL THOUGHTS

    ReplyDelete
  3. Tak tyhle clanky mam u tebe asi nejradeji! :) a presne jak rikas, rozum mi neprestava stat nad tim jak ted vsichni behaji. Jsem rada, ze jsou lide aktivni, ale driv jsem bezela ja a potkavala jen stromy, jednou do mesice i nejake bezce, ale ted je to jak behat ve spicce po magistrale :D nastesti rano moc lide nebehaji, takze se snazim si privstat ac ne vzdy rada :D

    ReplyDelete
  4. Veľmi pekný článok. Tento mesiac to sú dva roky čo som začala pravidelne behať a stále ma to neskutočne moc baví a som rada, že som sa konečne odvážila a vybehla. Občas si nadávam, prečo mi to tak dlho trvalo.

    http://lamodaeanarchia.blogspot.it/

    ReplyDelete
  5. ak chceš dobrý kopcovitý tréning, poď na tento pretek :-D http://horskykros.gerlach.sk/index.php?profil

    ReplyDelete