Saturday, April 25, 2015

Ty chvíle klidu

Čím méně je času, tím víc si začínám uvědomovat, jak si bez některých každodenních činností nedokážu život představit. Ať už je to snídaně, vysedávání na kafi s kamarády nebo třeba čtení knížky před spaním - není nic, co by mi zabránilo trávit tím čas. A pak je tu ta chvíle, kdy si můžu obout tenisky a vběhnout do lesa a nebo obléct rukavice a vrhnout se k činkám. Ačkoliv množství času, který poslední měsíc trávím s učebnicemi a poznámkami bych ještě před rokem považovala za naprosto odporný a nelidský, ten čas na nějaký ten pohyb tam vždy bude mít své místo.


Nebudu tu nadávat, jak je maturita odporná věc (navíc v to nejkrásnější období v roce!) a že už mě to učení opravdu ale opravdu nebaví. Všichni si tim prošli nebo projdou a co si budeme povídat - bude hůř, mnoohem hůř.


Poslední dobou objevuji pravé kouzlo chvil svobody v lese nebo v posilovně. Při běhání se mi v hlavě honí statisíce myšlenek, ale ani jedna není o tom, jestli má střevlík přeměnu dokonalou nebo nedokonalou. Mobil a veškerá technika je daleko ode mě a mě je všechno úplně jedno. Kdysi jsem četla knížku s názvem Chi Running - jakýsi styl meditačního běhání. Četla jsem to hlavně kvůli technice, protože slibovala snížení únavy a zbavení bolesti kloubů atd a ty "psychologické" části jsem jen tak pročetla. Před rokem jsem navíc běhala většinou s telefonem a nějakou měřící aplikací typu Nike a byla jsem vždycky ráda, když jsem měla lepší čas než minule a naopak smutná, kdy byl čas horší. Letos jsem sebou mobil nevzala ani jednou, nemám absolutně tušení jak dlouho ani jakou rychlostí běhám a zatím ještě nepřišla ta chvíle, kdy bych doběhla a řekla si, že dneska nic moc.

Proč to vlastně všechno píšu? Jednak asi proto, že je to jedna z těch věcí o kterých při běhu přemýšlím. Hlavně mi ale čím dál tím víc přijde, že přístup medií a celé společnosti se ke sportu čím dál tím víc mění. "Jak mám běhat, abych zhubla?" "Kolikrát týdně běhat a co potom jíst?", tyhle otázky mi chodí tak často, že už vážně nemám sílu ani náladu na ně odpovídat. Jestli běháte, protože chcete zhubnout tak budiž, běhání je na to nejlepší a nejzaručenější pohyb. Navíc je tělu přirozený, levný a zvládně ho každý. Potom ale musíte vědět, že v tomhle vám poradí lépe i časopis dieta než já. Ano, i já běhánim zhubla a byl to zprvu můj cíl, ale když se na to teď dívám zpátky tak tohle moje běžecký období bych hned vzala zpátky (i s těmi kily klidně). A už jsem zase odbočila od tématu


V údolí, kde běhám potkávám, potkávám pokaždé desítky ostatním běžců. Některé už znám, na některých jsou vidět, že jsou nováčci a někteří u toho vydrží a někteří ne. Zvláštní ale je, že na každém je vidět, jaký vztah k běhání má. Někdo se usmívá, zamává a třeba i pozdraví, někdo je obvěšený sluchátky, na ruce garmin hodinky a běží jak o závod, ten pozdraví nebo se usměje jen občas, asi podle toho jaký má zrovna čas a pak je tu skupinka, která se mračí, na ostatní se ani nepodívá (a nebo je přejede pohledem, aby zjistil, že má modernější tenisky a sladěnější oblečení), je pyšný, když vás může předběhnout a na očích je mu vidět, že už to chce mít brzo zasebou. No možná u toho běhání přemýšlím přeci jen až moc.. Jsem ráda, že tolik lidí běhá a ještě radši, když někdo začíná a já mu můžu poradit. Ale přístup některých mi zkrátka nepřijde zdravý.

13 comments:

  1. moc hezky napsané..já (teď zrovna nesportuju kvůli nemoci vůbec) jsem si na podzim předplatila vstup do posilovny a začala chodit na pás..a potom mi došlo, že mi to nic nedává a mnohem radši jsem chodila třeba na jógu, nebo plavat..pokud zase půjdu běhat, tak spíš radši do parku a pořádně si to užiju..myslím, že jsem se i vyrovnala s tím, že nezhubnu zas tak rychle, ale teď mi o to ani nejde, spíš jsem ráda, že se hýbu a že mi ten pohyb opravdu dává určitou svobodu a odpočinek..a to je podle mě hodně důležité, si to užívat a nehonit se až tak za výsledkem :)
    děkuju za příjemný článek!

    ReplyDelete
  2. veľmi pekný článok a je super, že ťa niečo dokáže tak chytiť ako beh a hlavne, že to má pre teba taký hlbší zmysel ;) ja zas napríklad beh neznášam, príde mi to ako hrozne monotónna činnosť, pri ktorej nevydržím. ale máš môj obdiv, je to super :)

    Giveaway na mojom blogu:
    www.beautiful-savage.blogspot.sk

    ReplyDelete
  3. Běhání poslední dobou zažívá fakt boom, protože když už začla běhat i moje máma, tak to je fakt co říct :D. Já běh nesnáším, píšu to upřímně, bolej mě z toho klouby a prostě mě to nebaví, ale zase jezdím na kole a je pravda, že potkávám většinou ty běžce se sluchátkama, mobilama, nejlíp v super značkových hadrech atd., Kolikrát mi přijde, že plno lidí to dělá jenom proto, že je to momentálně teďka in. Ale rozhodně obdivuju tu výdrž, vím to sama, když šlapu do jakýhokoliv kopce a mám sto chutí to kolo zahodit někam do příkopu a už na to nevlézt :D.

    ReplyDelete
  4. Mě to čeká za 2 roky...už teď se netěším..:X :D

    ReplyDelete
  5. Chápu co jsi chtěla článkem říct a v podtatě souhlasím, ale na druhou stranu si říkám, co je tak špatného na tom, že se někdo hýbe, aby zhubnul? Jak píšeš, také jsi začala běhat s cílem shodit pár kilo. Já to měla stejně. Nenáviděla jsem běh a celkově jsem byla na sport kopyto. Jenže jednou jsem se prostě rozhodla začít se sebou něco dělat a nyní můžu říct, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí. Ačkoliv jsem si musel projít obdobím, kdy jsem cvičila jen kvůli postavě, stálo to za to a nyní můžu upřímně říct, že cvičím, protože mě to baví a už bez toho prostě nemůžu být. Do běhu se občas nutím, ale když pak běží, je to fajn a pocit po doběhnutí je ještě lepší. Takže bych prostě nekritizovala ty, co začínají a mají tu vůli něco dělat. Nám se to sice můžu zdát nesmyslné, že dělají, co je nebaví, ale určitě i tito lidé ze sebe potom mají lepší pocit, takže to, že se při běhu neusmívají ještě neznamená, že ve výsledku z toho nemají radost.

    ReplyDelete
  6. souhlasím s tebou. vzhledem k tomu, že je běhání a celkově zdraví životní styl strašně v módě, všichni chtějí zhubnout a vypadat dobře a tak běhají jen proto, že musí. já jsem s běháním začala minulý rok, ale bohužel jsem se ještě nedostala k fázi, že bych každý den radostně vyběhla s mobilem na ruce. dala jsem si cíl uběhnout 5 km v nějakém slušném čase, takže ten mobil zatím potřebuji, ale na druhou stranu, když jdu do lesa a rozhodnu se, že se na chvíli proběhnu jen tak, bez mobilu, mám z toho mnohem lepší pocit, než když mám mobil s sebou. bez mobilu si přepadám víc svobodná a nemusím myslet na to, jaký budu mít čas a prostě jen běžím. moc hezký článek.
    BE YOU

    ReplyDelete
  7. Moc pěkný článek a krásně napsané! S tím přístupem médií mi to taky přijde. Už mi lezou krkem takové ty posilovací challenge, kde stačí, že jeden den nevydržíte a ha, pozor, už je to na nic! Musíš cvičit tolik a zítra tolik, jinak nikdy nebudeš cvičit správně. To vážně ne. Ráda bych chtěla začít běhat, takže tenhle článek je krásná inspirace. Bohužel na to nemám čas, jak ty píšeš, že na běhání si ho najdeš vždy. Ale já to takhle mám zase s tancem. Ještě jednou moc pěkně napsáno, souhlasím ve všem! :)

    ReplyDelete
  8. Martinko, tohle je skvělý přístup, souhlasím s Tebou. :) Taky jsem to tak měla, když jsem běhala.

    ReplyDelete
  9. Miluju tyhle motivacni obrazky, jinak skvela myslenka !

    ReplyDelete
  10. Krásný článek a super vybrané obrázky!:-))
    Dříve jsem působila na blogu www.passengersmaniac.blogspot.cz ale založila jsem si nový blog www.cathyvita.blogspot.cz kde momentálně probíhá giveaway:-)
    Začala jsem sledovat tvůj blog a Byla bych moc ráda, kdyby ses stala mým pravidelným čtenářem:-)

    ReplyDelete